Léto 2010 - WAKANTANKA
Nespoutaný vítr se prohání přes nekonečně dlouhé a rozlehlé prérie Severní Ameriky. Prohání se přes tutéž vyprahlou půdu, tytéž hluboké lesy, skalní útesy a ty samé dravé řeky, přes které se proháněl už za dob, kdy tato území začaly osídlovat kmeny rudých tváří.
Již od pradávna zde žijí v plném souznění s divokou přírodou. Pod kopyty jejich koňů duní plodná zem, která jim přináší obživu. V hustých lesích loví zvěř a sbírají plody. Každodenně se prostřednictvím svých šamanů modlí ke svým bohům a žádají o jejich přízeň. Uprostřed každé jejich osady ční ze země majestátný totem. Vysoký dřevěný kůl, zdobený rodovými znaky a tajemnými symboly, je spojením pozemského světa s božským. Spojení mezi člověkem a Velkým duchem- Wakatankou. Totem nejčastěji znázorňuje určité zvíře, které je považováno za prapředka celého indiánského rodu. Každý kmen svůj totem usilovně brání. Není větší potupy pro kmen, než když jim totem někdo poničí nebo ukradne.
S příchodem bledých tváří hrozí kmenům Apačů, Lakotů, Siuxů, Čejenů, Meskalero a Čirykava obrovské nebezpečí. Více než kdy předtím potřebují přízeň WAKANTANKY.
V jedné z bezesných nocí měli šamani kmenů vidění, ve kterém k nim promluvili bohové. Jejich vzkaz zněl takto: „Jen ten kmen, který bude mít nejvíce totemů, jež však musí získat v nelehkých bojích, má šanci v těchto krutých časech obstát a odolat nepřátelům.“
Nic nemá již význam. Ani zlato, ani drahokamy, dokonce ani skalpy nepřátel. Jediné na čem záleží, je ubránit přede všemi nepřáteli svůj totem a další získat. Schyluje se k bitvě, ve které Indiáni přestávají být rudými bratry ale soupeři.
Program
Bílý otec
Náčelníci kmenů v doprovodu nejzdatnějších členů svého kmene jsou pozváni na historicky první setkání s Bílým otcem na neznámé místo. Od setkání si všichni slibují trvalý mír. Náčelníci věří, že čím dříve si budou moci s Bílým otcem promluvit, tím více výhod pro svůj kmen získají. Cestě náčelníků se snaží všemožné bránit bledé tváře – renegáti.
Unktomi
Důmyslný výtvor indiánského kmene Apačů, kteří pomocí něj dokázali transportovat těžká břemena na velké vzdálenosti. Kmeny se pokusí na rozsáhlé prérii získat spoustu tolik potřebných surovin. Tento úkol skýtá však mnoho nebezpečí. Proto musí být šaman kmenu nablízku a prosit bohy o pomoc a sílu.
Nechť velký Wakantanka pomáhá našim udatným Akičitům a Waopům v boji s proradnými soky a bledými tvářemi.
Lov bizonů - Údolí smrti
...zatímco jsme se k bizonům přiblížili asi na čtyři sta kroků, tato mohutná zvířata klidně spásala trávu a pomalu táhla údolím. Nejblíže k nám se pásl statný býk, vůdce stáda, jehož rozměry budily respekt. Jeho majestátné tělo mělo jistě dva metry na výšku a tři na délku. Vážilo alespoň třicet metráků. I proto byl nejnebezpečnějším z celého stáda. Pak nás zvířata ucítila. Býk pomalu zvedl hlavu, jakoby chtěl naslouchat a otočil se. Pak se rozeběhl přímo proti nám. Úchvatný pohled. Nebyl však čas si zvíře prohlížet. Kmen potřeboval maso. Býk byl zabit a přístup k dalšímu masu, tentokrát už mladšímu, měkčímu a chutnějšímu, byl volný...
Cílem hry je ulovit pro svůj kmen co nejvíce bizonů potřebných pro přežití kruté zimy, která se nemilosrdně blíží. Tisícihlavé stádo bizonů putuje po nekonečných prériích a jednou za rok se přiblíží k území kmene.
Prérie
Kmeny se pokouší zabrat co nejvíce území prérie, která dosud nikomu nepatří. Je to vzácné místo s bohatým výskytem zlata. O vítězi hry rozhodne počet území, které během hry vlastnil. Ke splnění cíle se bojovníci pokouší získat co nejrychleji suroviny - kámen, zlato a dřevo.
Při jejich cestě je mohou ohrozit duchové indiánského kmene, kterému kdysi patřila prérie, o kterou se nyní bojuje.
Brána duchů
Rudý národ má velké množství legend, bájí a pohádek pro děti i pro válečníky. Mnoho těchto legend se opírá o skutečné příběhy, které se staly v dobách, kdy země byla ještě mladá. Brána duchů je také takovým příběhem a vše co se za ní skrývá, se skutečně stalo.
Před mnoha staletími jeden Indián zvaný Roztržitá ruka odcházel spolu s ostatními do Věčných lovišť, ale i po smrti dělal čest svému jménu. Brána kterou prošel, zůstala otevřená. Její Strážci si toho všimli příliš pozdě. Otvor zavřeli, ale jizva už na něm zůstala. Toto místo nazýváme „Brána duchů“. Každých sto let se smrtelníkům otevírá na den a noc, od východu slunce do jeho dalšího východu. Poté se uzavře, a kdo zůstane za ní, nemá už šanci dostat se zpět.
Cesta za Hurónskou vesnicí
Na území tomto se rozkládá oblast, která patří kmenu, kterýž jest nepřátelský ve svém chování ke všem ostatním. Osada jest hlídána strážci ostražitými. Nepřátelství jejich se zlobou projevuje. U vigvamů jejich skalpů mnoho visí. Skalpy tyto pýchou jejich jsou a potupa největší je, když o ně přijdou.
Válečníků mnoho pokoušelo se skalpy vzíti a z území se dostati. Avšak cesta za kořistí touto nelehká jest. Strážci zajatce přivazují ke kůlům mučícím, a pak je mučí ohněm a slitování neznají. Kéž Manitů vás provází a úspěch vám vlídnou tvář ukáže. K nalezení blíž Para-o-coma zase bude. Howgh.
Malý bratr války
Indiáni věří, že Lakros byl dán jejich lidu WAKANTANKOU, aby jej hráli pro své i jeho potěšení. Právě tak jako rodiče cítí velkou radost při pozorování svých dovádějících dětí, dostali indiáni tento dar, aby se Wakantanka mohl těšit pohledem na „své děti“. Lakrosové zápasy jsou brány jako „válečná cvičení“ . Možná i proto měly mnohé kmeny pro lakros svůj vlastní indiánský název BAGATAWAY, což skutečně v překladu znamená „Malý bratříček války“. V zápasech se ukáže dovednost a připravenost členů kmene. Neobejde se to bez přítomnosti šamanů, mág a kouzel.
Přízeň bohů
Šaman jest vysoce vážená a důležitá postava pro každý indiánský kmen. Jeho hlavním úkolem je léčit, předpovídat události následující a být vždy prospěšný svému kmeni. I jeho pravomoci jsou veliké. Řídí poradní kruhy, rozhoduje o vyloučení bojovníků z kmene, určuje dělení kořisti. Kmen šamana uctívá a zároveň se ho obává. Šaman si sám vybírá svého nástupce. K největším přáním každého šamana bylo setkat se s duchem bohů a získat jeho moc.
V této hře hráči hají území své vesnice, ve které mají medicíny a lektvary svého šamana. Bohové odvrátili svoji laskavou tvář od rudých tváří, protože si šamani ve svých tipi čakan shromažďovali posvátné symboly jiných kmenů. Úkolem bojovníků je ubránit své území od dalších pohrom a pokusit se „zlo“ vynést do ostatních osad.